Řeč těla je psům vrozená, ale nikoli schopnost porozumět jí. Proto je velmi důležité, aby štěňata, která odešla ze smečky svých sourozenců a od matky, měla možnost i nadále kontaktovat jiné (samozřejmě zdravé a sociálně se chovající) psy. Pokud by k tomu neměla příležitost, snadno by se mohlo stát (a také se stává), že štěně použije nesprávný výrazový prostředek řeči těla (třeba upřený pohled do očí) vůči cizímu psu z neznalosti.
Řeč těla
Ten pochopitelně může reagovat tak, jak se na tuto "výzvu" sluší a patří, a malér je na světě. Častým opakováním seznamovacích rituálů se štěně rychle naučí a "odkouká", co se vlastně při setkání s cizím psem má správně dělat. Že má stát v klidu a nechat si očichat nos, okolí uší, kohoutek, slabiny, genitálie a řitní otvor. Je to důležité zejména u plemen, která jsou v dospělosti dominantní ve vztahu k jiným psům. Pes, který se odmítá zapojit do seznamovacího rituálu, je z pohledu druhého psa asociál, kterého je potřeba "poučit", nebo před kterým je lépe utéct. I pes plemene americký pitbul teriér je schopen klasického projevu při seznamovacím rituálu. Nesnese při něm ale jakýkoli náznak dominantního chování. U psů, kteří nechtějí provést seznamovací rituál, s největší pravděpodobností v mládí došlo k situaci, kdy při tomto rituálu byli druhým psem napadeni. Jen jediný "zásah" asociálního psa, a třeba i pětiletá sociální výchova dominantního psa je v několika vteřinách zmařena. Proto je třeba vybírat, se kterým psem se má "mladý žák" seznámit. Ideální je, pokud se v sousedství vyskytuje dobře se sociálně projevující pes či fena, kteří si se štěnětem budou hrát, a současně jej naučí správně hodnotit a rozeznávat pohyby a zvuky příslušníků stejného druhu. Tuhle výchovu nelze ničím jiným nahradit. Psí řeč může psa naučit zase jenom pes.
Fáze strachu doznívá okolo 12 týdne věku. Od čtvrtého měsíce se začíná chování psa s konečnou platností upevňovat. Základní procesy učení jsou ukončené. Štěně zkoumá dosavadní poznatky, aby je mohlo proměnit v utříděné "vědění", a toto také používat. Mladý pes se začíná začleňovat do "smečky" a chová se ke "svým" lidem tak, jako by to byli jeho sourozenci, nebo příslušníci jeho "rodiny". Učí se naší řeči, rozpoznává naše gesta, intonaci hlasu, postoje a výraz obličeje. Většina majitelů štěňat okolo pátého měsíce věku je zajedno v tom, že ačkoli se nedopustili ve výchově svých svěřenců žádného vážnějšího pochybení, přesto se dočkali určitých potíží. Zdá se jim, jako by se od nich štěně odtahovalo. Je to normální. V tomto věku začínají být štěňata mnohem samostatnější a pokouší se na vlastní pěst prozkoumávat vše, co jim je dovoleno a co je v jejich okolí. Zejména tedy místo, kde žijí. Hrají si na smečku, ale jsou samostatnější. Přesto stále uznávají autoritu vůdce smečky. Neznamená to tedy nic vážného. K tomu se však přidává jakýsi neklid a zvýrazněné projevy loveckého chování. V tomto věku totiž vlci začínají brát své potomky poprvé k lovu. Odtud pramení neklid, který můžeme pozorovat i u našich čistokrevných psů.
Snad nejnáročnější výchovnou fázi prodělává většina štěňat ve stáří nad 6 měsíců věku. V této době přichází období, kdy nám dochází trpělivost, a naše nervy jsou napnuté k prasknutí. Je to fáze podobná "pubertě" našich dětí, se stejnou vzdorovací fází. Náhle jako by štěně zapomnělo vše, co již umělo, jakoby neznalo "pravidla hry". Stejně jako u dětí i u psů tato fáze časem přejde, jen je třeba při ní zůstat klidný, přátelský ale důsledný. Takovéto nepříjemné období se snáze přečká, použijeme-li tzv. pozitivní motivaci.
Co to znamená? Je to jednoduché. Pokud bude vaše štěně provádět nějakou nežádoucí činnost, je třeba odvést jeho pozornost od dané činnosti například přivoláním, nebo nabídnutím jiné zábavy (vhodnější) a poslechne-li, výrazně chválíme. To znamená, že se vlastně vyhneme zakazování a trestům, ale posilujeme pozitivní podněty na štěně. Důležité je odpoutat pozornost štěněte od nežádoucí činnosti, ale ne zákazem nebo trestem. Zkrátka jen převedeme jeho pozornost jiným směrem, a jakmile zareaguje, následuje vydatná pochvala. Tento postup se osvědčil zejména u plachých a málo sebevědomých jedinců, kteří na zákazy či náznak potrestání reagovali přehnanou podřízeností (pomočení, lehání si na záda, hlasitý nářek, střemhlavý úprk do "úkrytu" apod.). Je to ideální metoda výchovy pro štěňata bez rozdílu věku. V každém případě je ale potřeba jedno, bez toho nefunguje žádný systém výchovy - a to je naprostá důslednost. PZ